K maximálnímu užitku prostoru nám zejm. v malých zahradách poslouží vytvoření více pater a to jak v rámci rostlin, tak v rámci terénu. Můžeme např. vyhloubit jámu (princip kráterové zahrady), ve které vznikne úplně jiné mikroklima pro rozličné rostlinné druhy než v místě, kam vyhloubenou půdu navršíme ve formě kopečku. Nejen, že nám tak vznikne zajímavý prostorový prvek, ale také spousta prostoru k osázení menšími stromky, keři či bylinkami.

Velký strom můžeme např. popnout liánovitou rostlinou, která nám přinese další plody.  Před větší ovocné stromy můžeme směrem na osluněnou stranu předsadit menší ovocné stromy, před ně pak větší plodící keře, před ně menší keře a na závěr trvalky a byliny. Získáme tím maximum výtěžku na minimální ploše a také bohaté a pestré prostředí, umožňující život mnoha dalším potřebným mikroorganismům. Dalším prvkem šetřícím prostor jsou tzv. vyvýšené záhony.