Dokonalý design


 dokonalý design

Základem úspěchu permakulturní zahrady je vytvořit perfektně promyšlený design. Díky němu si do budoucna můžeme ušetřit spoustu práce, ale také peněz. Pomocí terénních změn a tzv. svejlovaní můžeme např. dosáhnout toho, že se dešťová voda na pozemku bude zadržovat a zavlažovat naši výsadbu bez toho, abychom se o zálivku museli neustále starat. Zahrada tak přežije i delší údobí sucha sama a my v té době můžeme ležet třeba u moře.

Vytvoření tzv. sluneční pasti nám zase umožní využít maximum slunečního svitu a vytvořit ochranu pro náchylnější a teplomilnější druhy rostlin. Stromy a vyšší keře umístíme na severní stranu a směrem na jih vysazujeme nižší druhy. Stromy nám tak vytvoří ochranný límec a větrolam rostlinám uvnitř.

Takovýchto „triků“ má Permakultura v rukávu spoustu a všechny mají společného jmenovatele. Inspirují se tím, co v přírodě funguje samo odjakživa a bez zásahu člověka. Vychází z hlubokého porozumění přírodě a z respektu k její moudrosti.

Každý si může např. všimnout, že v přírodě nikdy neroste nic monokulturně. Vždy se jedná o skupinky různorodých druhů, které společně vytváří určité společenství, které nejen že si vzájemně nekonkuruje, ale navíc se vzájemně podporuje. Je logické, že stejné rostliny mají stejné nároky na živiny, takže dáme- li jich spoustu vedle sebe, zatížení půdy je velmi jednostranné.

Extrémem jsou dnešní monokulturní smrkové lesy, jejímž důsledkem je překyselená a vyčerpaná půda, škůdci a polomy. Chybí tam právě již zmiňovaná pestrost, listnaté stromy a keře, díky nimž by mohl vzniknout nový humus, jako výsledek tlení opadaných listů.  Kořeny listnatých stromů jsou také mnohem hlubší a jsou schopny vytáhnout si živiny i z velkých hloubek.

A co na to příroda? Samozřejmě si nemůže nechat takovou nerovnováhu líbit, jejím principem je zdraví a přežití. A tak pošle škůdce, který les zlikviduje, aby mohl vzniknout nový, zdravý a pestrý les. A kdyby do toho člověk opět nezasahoval, zákon přírodní sukcese by se o to postaral. Místo toho ale člověk přichází na scénu a opět sází smrkovou monokulturu a ne a ne se poučit z předchozích chyb.